Niebuhr, Reinhold (1892-1971) Americký theolog, společenský kritik a politický myslitel. Niebuhr se narodil v USA ve státě Missouri. Studoval na Elmhurst College a na bohosloveckých fakultách v Edenu a Yale.
V roce 1915 byl přijat do Evangelického synodu Severní Ameriky a do roku 1928 byl pastorem v jednom detroitském kostele, navštěvovaném zejména dělnictvem. Poté se stal členem profesorského sboru Union Theological Seminary v New Yorku, kde až do svého odchodu na odpočinek v roce 1960 vyučoval křesťanskou etiku. Niebuhr napsal mnoho knih a článků a byl držitelem několika akademických hodností. V roce 1939 byl pozván do Edinburgu, aby přednášel na tamní Universitě sv. Ondřeje. Z těchto přednášek vzniklo jeho hlavní dílo Lidská přirozenost a osud (Ruman Nature and Destiny, 1942). Ústřední témata svého celoživotního ájmu o politiku nastínil však již ve své první knize Morální člověk a nemorální .\110lečnost (Moral Man and Immoral Society, 1932).
Niebuhr uvažovalo fungování sil hříchu a milosti ve světské společnosti a politice. Lidská mysl je podle něj obdařena uvědomováním si transcendentna a touhou po něm, ale moc hříchu brání lidským institucím nevyjímaje jazyk - artikulovat ve světském životě nejvyšší smysl. Svou společenskou kritiku zaměřil na to, co považoval za klam veškerých světských nárokii na universální spravedlnost. Z toho dÚvodu byl pokládán, a sám se také pokládal, za augustinovce (viz AUGUSTlN). Byl značně sebekritický sebekritiku přijal za svou metodu - a pevně lnul k realismu, podle kterého světské autority podrývají samy sebe tím, že se domnívají, že právě ony jsou držitelem pravdy (i když se tato tendence šíří - příznačně pro naši dobu - pod maskou skepticismu).
Niebuhrova obhajoba demokracie v kontrastu s veškerým autoritářstvím spočívala ve tvrzení, že pouze demokratické praktiky napomáhají zhroucení iluzÍ. Z toho vyšla i jeho slavná definice demokratické politiky jako "přibližného řešení neřešitelných problémÚ" a jeho nejznámější modlitba:

.,Bože dej nám tu milost, abychom vyrovnaně přijímali věci, jež nelze změnit, odvážně měnili věci, jež by měly být změněny, a moudrost k rozlišení jedněch od druhých."

Niebuhrovým theologickým učitelem byl Jonathan Edward, jeho politickým hrdinou Abraham LlNCOLN; první požadoval bezmeznou úctu k tajemstvím světa, včetně mysteria krutosti a utrpení, druhý zastával nezbytný politický postoj - "spojení morální rozhodnosti v bezprostředních problémech s náboženským vědomím jiné dimenze významu a úsudku" a uvědomoval si "rozpor mezi božskými a lidskými záměry, a to i na nejvyšší rovině lidských aspirací" (The lrony oj American History, s.72). Pouze na tomto základě mohla být podle Niebuhra založena li~ská křesťanská láska, nutně vyvěrající ze "zlomeného ducha a kajícného srdce". Politika se sice musí chápat jako věc kont1iktních zájmÚ vyjádřených silou, a každé společenství, zejména národ, hájí své vlastní zájmy pomocí síly, ale konečný soud o užití síly nemÚže být nikdy pouze pragmatický.
Niebuhr proto tak zdÚrazňuje závislost politické rozhodnosti na biblickém příkazu a proroctvÍ. Jeho vůdčím principem, jak napsal v Přirozenosti člověka a jeho spole('enstvích, bylo vztažení náboženské odpovědnosti k politice takovým zpÚsobem, aby "realistická koncepce lidské přirozenosti byla služebnicí etiky rozvíjející se spravedlnosti... nikoli baštou... konzervatismu, která chrání nespravedlivá privilegia". JBK

odkazy
Niehuhr, R.: Moral Man and lmmoral Sodety. New York: Scribner, 1932.
- : Human Nature and Destiny. New York: Scribner, 1942.
- : Synové světla a synové tmy, přel. J. Miřejovský. Praha: Jan Laichter, 1947.
- : The lrony (!ťAmerican Hislory. New York: Scribner, 1952.
- : Man's Nature and His Communities. New York, Scribner, 1965. (V předmluvě podává Niebuhr vlastní pojetí svého myšlenkového vývoje.) literatura Davis, H.R., Good, R.c. ed.: Reinhold Niebuhr on Politics. New York: Scribner, 1960.